Želary

a ja tu jen lezim a ctu o zivote, ktery bych neprezila ... a snim
zelarsti tvrdi muzi
zelarsti mekci muzi
a dal ...

co slovo, to perla
zni to jako klise
nebo diamant
vybrouseny
perla vznika prirozene
diamant je vysledkem usilovny snahy
tak jak to tedy je?

posudte sami - patrilo by se prepsat to sem cele... ale tohle mne pobavilo ..

Stařenka občas přestává číst a vydechuje své ustrnutí: Že je tohle možné!
Nikdy jí nepřišlo na mysl, že hrůzný Adrian je pouhou smyšlenkou ziskuchtivého pisálka, věří totiž, že tištěné slovo je čiročirá pravda. Jinak by to přece nevydali!
Kromě Slávkových brožur má v polici několik kalendářů, které jí pomáhají zdolávat otázky metafyzické.
Slávek, jenž si zpočátku vykládal babiččinu žízeň po knize mylně, se pokoušel zlákat ji ke střelbě z praku nebo k vrhání nožem. Dostalo se mu za to několik pohlavků, které šly mimo, nůž mu byl odebrán a ukryt tak důmyslně, že ho po deseti minutách už zase hostily jeho bezedné kapsy.
Kluk však přišel na jinou zábavu s Lipkovou babičkou. Přiběhne k ní celý udýchán.
"Co je, co je?" leká se stařenka jeho vzezření.
"Babičko, já jsem potkal dva gangstery!"
"Bože, to je hloupý kluk! Copak u nás jsou nějací gangsteři?!"
"Jeden za mnou střílel a volal karamba!"
"Kdoví, cos viděl. Nejspíš to byl hajný. Hihihi! Leničko, pojď sem, ať ti řekne, čeho se polekal, božínku, ten chlapec je hloupý!"
Babička se směje, až slzí.
Není pro ni nic směšnějšího než želarské údolí, staré, všední, do omrzení známé údolí, oživené lidmi, kteří volají karamba. Směje se vytrvale a žasne nad Slávkovou hloupostí. Kluk se řehtá též. Jeden z druhého má nevýslovnou legraci.